Blog

Zbytkový alkohol – byznys s pokutami?

31. prosince 2019 14:27:10 | nezaplatim.cz |
zbytkovy-alkohol.jpg
Asi všichni se shodneme, že řízení vozidla s určitou hladinou alkoholu v krvi nepříznivě ovlivňuje schopnost tuto činnost vykonávat dostatečně bezpečně. Otázkou je, jaká je již ta „nebezpečná“ hladina.

Česká republika uplatňuje politiku nulové tolerance, což v důsledku znamená, že i banální hladina 0,01 promile alkoholu se pokládá za řízení pod vlivem alkoholu s minimální (!) sankcí zákazu řízení na 6 měsíců.

Jak je to s tolerancí alkoholu v jiných evropských zemích a s jakou hladinou můžete legálně řídit? Uveďme si ilustrativně jednotlivé země a povolené promile: Velká Británie 0,8, Irsko 0,8, Belgie 0,5, Dánsko 0,5, Finsko 0,5, Francie 0,5, Chorvatsko 0,5, Itálie 0,5, Německo 0,5, Rakousko 0,5, Švýcarsko 0,5 atd.

Opravdu jsou v polovině Evropy (včetně našich sousedů z Rakouska a Německa) tak hloupí, že nechávají legálně řídit lidi s půl promile alkoholu v krvi, ačkoliv podle českých úřadů a soudů je i 0,01 promile tak strašně nebezpečná hodnota, že vám za ni musí sebrat na půl roku řidičák, nebo jde – jako obvykle – o něco jiného, tedy o byznys s pokutami a psychologickými posudky, které je třeba pro vrácení ŘP absolvovat?

Řada řidičů je přistižena s marginálními hodnotami alkoholu v dechu, kdy se jedná o zbytkový alkohol v takové výši, že jím řidič objektivně nijak ovlivněn být nemůže a ani se subjektivně ovlivněn být necítí. Z hlediska správních orgánů tedy páchá přestupek, aniž by to věděl a mohl vědět. Ekvilibristika odůvodňování zavinění v rozhodnutích je různorodá, obvykle se jedná o různé variace na téma „někdy v (libovolné) minulosti pil alkohol, takže měl vědět, že je ještě pod jeho vlivem“ – bez ohledu na to, že řidič (již) pod vlivem alkoholu (ve smyslu ovlivnění schopnosti řídit) objektivně nebyl a jelikož nedisponoval křišťálovou koulí, nemohl ani tušit, že při případné silniční kontrole nějaký alkohol nadýchá.

Ust. § 5 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu říká, že Řidič nesmí požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen „alkoholický nápoj“) nebo užít jinou návykovou látku během jízdy.

Ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu říká, že Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

Zákon tedy zní jasně: Řidič nesmí pít alkohol během jízdy nebo před jízdou v takové době, kdy by ještě mohl být pod jeho vlivem. Zákon tedy nezakazuje mít v krvi či dechu nějaký alkohol, zakazuje pouze ho před jízdou konzumovat.

Judikatura a stanoviska soudních znalců obecně uznávají, že hladina 0,2 promile alkoholu v krvi může být přirozená fyziologická hladina (tzn. tělo tento alkohol vyprodukuje samo, aniž by ho člověk konzumoval) a dále je od naměřené hodnoty třeba odečíst 0,04 promile jako toleranční odchylku přístroje.

Takže technicky vzato pokud nadýcháte hladinu alkoholu 0,24 promile nebo nižší, pokládá se naměřená hodnota za nulovou, jelikož je třeba od ní odečíst 0,2 jako fyziologickou hladinu a 0,04 jako toleranční odchylku.

To však neplatí vždy a za všech podmínek. Bylo opakovaně soudně judikováno, že pokud řidič konzumaci alkoholu přizná, pak se pokládá za ovlivněného alkoholem v důsledku jeho konzumace, byť nadýchal třeba 0,03 promile. Ze zkušeností víme, že 98 % řidičů zazdí možnost úspěšné obhajoby právě tím, že policistům na místě ochotně povyprávějí, kolik, čeho a kdy vypili (mnohdy se dokonce nechají policisty přesvědčit k uvedení většího množství a pozdějšího času ukončení konzumace, aby to na nadýchané hodnoty zdánlivě „sedělo“ případně mlčky akceptují, že policista do úředního záznamu napíše něco jiného, než mu řekli). Zde platí zlaté pravidlo „s policisty se nebavíme“, nebo ještě lépe věta: „Žádný alkohol jsem nepil a nikdy ho nepiju, jsem abstinent.“ Tuto větu chtějte zapsat do úředního záznamu, případně ji tam sami napište. Samozřejmě dalším zlatým pravidlem je „policajt a úředník budou lhát, kdykoliv jim k tomu dáme příležitost, a proto jakoukoliv komunikaci s nimi nahráváme alespoň jako audio, ještě lépe jako video, abychom následně měli důkaz, co bylo a nebylo řečeno“.

Policista řidiči po pozitivní dechové zkoušce na alkohol (v zásadě v libovolné výši) může na místě zadržet ŘP. Pokud tedy máte podezření, že byste při silniční kontrole mohli nadýchat z jakéhokoliv důvodu jakoukoliv hladinu alkoholu, uveďte, že jste ŘP zapomněli. Policisté mají podle interních pokynů provádět dechovou zkoušku při každé silniční kontrole (ačkoliv tím je fakticky porušován zákon, ale kdo by se tím zabýval...), tedy platí rovnice staví vás = budete dýchat. Je proto lépe ŘP „zapomenout“ a teprve po negativní dechové zkoušce ho „zázrakem“ najít. A při pozitivní dechové zkoušce pochopitelně nenajít. Nepředložit ŘP je sice přestupek (krom toho téměř neobhajitelný), ale hrajete zde „jen“ o pokutu; nenechat si sebrat řidičák má větší cenu.

Policista vás také může vyzvat k odběru biologického materiálu (moči a krve). Za tím účelem vás odvezou do nemocnice. Ponechme stranou např. to, že už nemají povinnost vás dopravit zpět k vozidlu, nebo že odborné vyšetření ze zákona uhradíte vy, i když se žádné ovlivnění alkoholem neprokáže. Podstatné je, že takové výzvě jste povinni vyhovět – jinak se jedná o přestupek se sankcí zákazu řízení na 1–2 roky a pokutou 25–50 000 Kč. Mnozí řidiči si tohoto nejsou vědomi a např. z nedostatku času, nechuti nechat se zbytečně buzerovat apod. lékařské vyšetření odmítnou, čímž mají věc za vyřízenou. Opak je pravdou. Odmítnutí vyšetření tedy lze doporučit snad jedině v případě, kdy se dotyčný domnívá, že by nadýchal více než 1 promile, kde se už jedná o přečin řešený soudem s potenciálně mnohem většími sankcemi, záznamem v rejstříku trestů apod. To je však varianta přesahující rámec tohoto článku a ostatně i té již nesporně škodlivé hladiny alkoholu za volantem.

Pokud si je řidič jistý, že před jízdou žádný alkohol nepil (případně kalkuluje s tím, že do odběru krve mu hladina alkoholu podstatně klesne), může prohlásit, že s výsledkem dechových zkoušek nesouhlasí a požaduje odběr krve. V takovém případě mají policisté povinnost ho odvézt k lékařskému vyšetření. V praxi se policistům nemusí chtít toto absolvovat a jsou známy případy, kdy např. řidiči řekli, ať si lékařské vyšetření zařídí sám apod. Takový postup je nezákonný a opět můžeme doporučit jedině si veškerou komunikaci s policisty nahrávat. Výsledky dechových zkoušek jsou totiž jako důkaz použitelné pouze tehdy, když s výsledkem měření souhlasíte, což se prokazuje právě tím, že řidič nepožádal o odběr krve.